radaryrakety.cz | dezinformace a jiné běsy

dezinformace a jiné běsy

14.9. 2007, ANONYM (destanov@seznam.cz)

Ha ha...co ze nemate na vasich strankach diskusni forum???bojite se ze by vas lidi roznesli na kopytech ze jo???mate sice rubriku nazory ale tam si date jen co se vam hodi vy militaristi!!!je vam asi jedno ze podporujete nejhorsi vladu a stat co existuje....no jo chapu ze lidi jako amici nemuzou bez valek zit ale od cechu bych to necekal najdete si lepsiho konicka nez urazet nasi vlast!!!!kolik vam platej co???bojite se nakych iracanu nebo irancanu a tech zemi co sou podle USA v ose zla ale je divny ze zrovna amerika nam rika koho se mame bat...amerika ktera je uz sama o sobe postavena na vyvrazdovani narodu a na otroctvi...zrovna amerika ktera podporovala fasistickyho diktatora Pinocheta kterej zabil tisice lidi...zrovna amerika ktera vyda na zbrojeni rocne 480 miliard dolaru(mimochodem to je skoro jako vsechny ostatni staty dohromady) a vy ji v tom budete jeste podporovat.....je mi z vas na nic.

P.S. a je mi jedno ze nakej Havel podepise nakou vasi pitomou petici za radar...Havel je taky proamerickej militarista tak co....

PROSTĚ WELCOME...

Dobrý den, radare Chytilová, vítejte mezi hvězdami!!!

ČT24 - aneb jak na stará kolena konečně rozumět celému světu.

'Dobrý den, radare, já ti tleskám,' zpívá Parkanová

LN 4.6. 2007 - Svérázné přivítání připravila pro amerického prezidenta George Bushe ministryně obrany Vlasta Parkanová. Společně s Janem Vyčítalem nazpívala písničku na oslavu amerického radaru. Píseň prezidentovi chce ministryně osobně předat.

"Chtěla jsem odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provází. A také jsem chtěla věnovat panu prezidentovi Bushovi netradiční dárek," řekla ministryně. Doufá, že CD s písní předá šéfovi světové supervelmoci při úterním jednání české a americké delegace na Pražském hradě.

Text písně Dobrý den, prapore hvězd a pruhů, jehož autorem je Vyčítal, vznikl na základě známé melodie Jaromíra Hniličky Dobrý den, majore Gagarine. K napsání nové písně prý dala popud sama ministryně Parkanová.

Dobrý den, prapore hvězd a pruhů

1. Celý svět listoval denním tiskem,

celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.

2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama.

3. Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,

dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.

4. Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.

5.=3. Dobrý den, radare, prostě welcome...

6. Vyřiď tam prosím, že my víme,
kdo nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem
pomoh našemu národu.

7.=2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů...

Píseň lze nalézt zde

Balada velikonoční-Jidášská

(Báseň anonyma)

Čáslavka a Voseček, kdo je větší blbeček?
Nebo je to hejsa hopsa, třetí magor, jménem Truxa?

Založili diskusi, nechoď tam, kdo nemusí.
Kdo tam přišel, hned se stal, plukovník či generál.

Všechno to má na povel magor jménem colonel.
Hlava prázdná, huba sprostá, nedopočítá prý ani do sta.

Urážejí, lžou a tvrdí, že jim to tu v Čechách smrdí.
Vezmou prý to poklusem, za svým vzorem, za Bushem.

Na tu cestu samozřejmě musejí být bohatí.
Když Bushovi vypomůžou, že se jim to vyplatí.

Nemají to s námi lehké, každý z nás už leccos zná
a tak jejich lži a kecy, každý školák rozpozná.

Jsou i další Jidáši, kterým prý to vynáší
klamat lidi, stále lhát, za radárek lobbovat.

Jak jsem pravil, všichni vědí, že tu něco nehraje,
naštvěte se lidé dobří, pošlete je do háje.

Nechci tu umřít, z Trokavce se odstěhuju

Lidové noviny, Apríl 2007

PRAHA - Ministři o radaru nic nevědí a blábolí podle toho, co jim diktuje armáda, říká Jan Neoral, starosta Trokavce.

LN Tak před chvílí jsme se tu potkali ve dveřích s ruskými reportéry, měl jste tu Číňany… Nebojíte se, že si tu mohou rozehrávat své vlastní hry a vás jen využijí?

Ano, to můžou. Ale byli tu i Japonci. Třeba nám pomohou jen tím, že naše problémy zveřejní. Jestliže třeba v Japonsku zveřejní, že starosta Trokavce má problémy s tím, že se s ním jeho vlastní vláda vůbec nechce bavit o jeho referendu, nebo že o něm mluví pohrdavě, jako například ministr Schwarzenberg…

LN Co o vás Karel Schwarzenberg řekl pohrdavého?

Urazil všechny obyvatele Trokavce tím, že v pořadu, který 27. března začal ve 21 hodin na ČT 2, řekl velmi urážlivou větu, a já se ji pokusím reprodukovat: „Nevím, jak to v Trokavci bylo, protože proti radaru se vyslovilo 71 voličů a jeden pro. Tak to se mi trošku, trošku nelíbí. Kdyby bylo proti 60 a pro 30, potom bych řekl, že je to v pořádku. Ale takto tomu nevěřím.“ Takže pan ministr tím vyslovil podezření, že komise zmanipulovala výsledky. A lidé jsou podle něj v Trokavci hlupáci, protože nevědí, že podle statistiky má jedna třetina hlasovat pro a dvě třetiny proti. Co si o nás myslí?

LN Možná má prostě pocit, že vy jste zmanipuloval mínění lidí tím, co jste psal na radniční vývěsku a co jste říkal. Budu vás citovat: „Z radaru vychází záření podobné tomu, s jakým pracuje mikrovlnná trouba. A pokud to záření z toho unikne, tak rozkládá veškeré zvířecí a lidské buňky.“ Kdybyste byl můj starosta, kterému věřím, taky bych hlasovala proti radaru.

Ale tohle je fakt! Naše vláda od samého začátku lže. A důkazy jsou. 6. února ve Spáleném Poříčí, kde byl i pan Schwarzenberg a generalita, bylo před starosty řečeno, že výkon radaru bude 150 kilowattů. Takže neví, o čem mluví. Toto je výkon sportovního auta. 22. února na shromáždění starostů s generalitou ve Valečku nám bylo řečeno, že to bude mít 1,5 megawattu. To už je desetkrát více. A 23. března v mirošovské sokolovně, kde bylo asi 400 lidí, odborný zástupce ministerstva obrany pan Marko už řekl, že to bude mít 4,5 megawattu. Že prý dřívější údaje neplatí. Že se prý na ministerstvu zmýlili! A dodal, že se ale nemáme čeho bát, protože z radaru bude vycházet pouze úzký paprsek směrem nahoru. Já jsem mluvil o vyzařovacím diagramu antén. Opakuji, že na to vzdělání mám.

LN A co vy tedy máte společného s radary? V tisku jste říkal, že jste vystudoval vojensko-radiolokační školu…

Na internetu mi říkají, že jsem lampasák a komouš. Můj táta byl živnostník, měl ve fabrice 85 lidí, byl to pro ně odpornej a hnusnej kapitalista! V osmačtyřicátém mu to sebrali a na kolečku ho předseda ROH vyvezl před fabriku. Myslíte, že já bych mohl jít k radarům? Tu elektroprůmyslovku jsem udělal večerně. Ale nebyla vojenská. Já vím, že jsem to nějakým novinářům blbě řekl. Byla to střední elektrotechnická průmyslovka, byl jsem jedinej z 36 lidí s vyznamenáním. My jsme byli opravárenský závod, který opravoval – nikoli provozoval – radary. A oni potřebovali ty kolomazníky v montérkách a s osciloskopem, kteří by v dílnách dělali. Na denním studiu jich měli málo a byli to mlaďoučcí kluci. Bylo to v roce 1970. Potřebovali praktiky, kteří už mají výuční list a znají elektriku. Proto na naší škole udělali jednu vojenskou třídu. Byl jsem ve vojenské třídě na normální průmyslovce. Víte, já jsem jen Honza z Moravy a v životě jsem nepřišel do styku s médii. Mluvím, jak to cejtím, a nedojde mi, že nemám říkat vojenská škola, když byla civilní – jen polovina kantorů třídy byli vojáci.

LN A byl jste tedy v KSČ?

Byl jsem v KSČ. Kdysi dávno. Hele, nikdo to neví, ale já to nezapírám! Dělal jsem civilního technika přes buničinu a takovéhle věci a musel jsem v KSČ být. Vždyť tam bylo osmdesát procent národa.

LN Kdy jste tam byl?

Hodně dávno. Dnes je mi pětašedesát a tehdy jsem měl kolem třiceti let. Někdy po roce 1974 mě vyhodili. Kvůli neplacení příspěvků a pro mé odporné názory. Víte, byl jsem vyhozen, protože já su rebel. A teď taky rebeluju. Žiju sám a študuju si radary. Pustím si internet a třeba celé odpoledne studuju elektrotechniku. Co jiného mám dělat? Za ženskýma nechodím, sem tam jedu plavat a co tady na vesnici můžete dělat? Proto o těch radarech něco vím. Ať se mi každý směje, mně je to úplně jedno. Politika je svinstvo. Ať si o mně píšou, že jsem lampasák. Já ani nebyl na vojně, měl jsem kvůli dvěma žloutenkám modrou. Je to jednoduché. Howgh. (CELÝ ROZHOVOR)

Co nám politici "zapomněli" říct?

(Internetový spam)

Podmínky americké vlády ohledně statusu své případné vojenské základny v České republice jsou de facto státem ve státě. Praha by neměla právo vstupu do základny, možnost kontroly jakýchkoliv aktivit americké strany. Navíc by zaměstnanci základny byli vyjmuti z jurisdikce soudů České republiky po celém území státu. Takové právní imunitě se netěší ani diplomatický sbor zahraničních ambasád. Proč bychom na území republiky měli připustit pro vojáky cizí mocnosti privilegia, která přísluší ústavním činitelům ČR? Jaké mají zkušenosti s americkou vojenskou přítomností v jiných zemích?

Nebylo by od věci podívat se trochu na historii základny USA Thule v Grónsku.Tato vojenská báze byla původně meteorologická stanice, tajně v 50. letech přestavěná na vojenskou základnu v rámci projektu "Blue Jay". Nikdo se nikoho na nic neptal. V roce 1968 došlo v oblasti Thule k vážné nehodě, která mohla skončit katastrofou. Zřítil se do moře bombardér B-52 se čtyřmi vodíkovými bombami na palubě. Nikdo nikoho o ničem neinformoval. Naopak rozběhla se desinformační kampaň. V roce 1991 studie o radioaktivním pozadí podala exaktní důkazy o nadměrném množství plutonia, které se používá jako materiál pro iniciaci výbuchu vodíkové bomby v oblasti. Jedna z vodíkových pum nebyla nalezena. V komplexu základny byly tajně skladovány nukleární zbraně bez vědomí Kodaně. Teprve v roce 1995 Dánsko přiznalo vinu a zaplatilo odškodnění občanům Dánska a Grónska, kteří byli vystaveni radioaktivitě při práci na americké základně, šlo o sumu zhruba 15 000 000 dolarů. Proč bylo finanční odškodnění za americkou havárii a americké nukleární hlavice přeneseno na dánského daňového poplatníka, nemám zdání? V roce 2001 se president Bush obrátil osobním dopisem na premiéra Grónska, aby intervenoval v prospěch modernizace radarů v Thule. Kodaň protestovala, protože Grónsko je mandátním územím Dánska. Odpovědí emisarů USA na "odborných konferencích" o "dvojité slabosti" Dánska bylo, že :"Dánsko je slabá evropská ekonomika a člen NATO". Jistě povzbudivý signál z americké strany pro ČR nebo Polsko.

Teď se podívejme poněkud blíže na některé technické aspekty ohledně radarové techniky a z toho plynoucí rizika a dopady na život lidí. Třeba takový radar na stíhacích letounech se na zemi nezapíná mimo případy, kdy pozemní personál provádí testy a údržbu. V tomto případě je testující technik oblečen ve speciálním olověném obleku. Výkon tohoto zařízení je řádově v kW. Radar systému Aegis 4 na lodích US NAVY má pulzní výkon okolo 20 MW. Při bombardování v Kosově 1998 udělala obsluha radaru amerického křižníku USS CG-žý Siloh chybu a zapnula radar blízko italského pobřeží u přístavu Naples. Byla zničena některá technická zařízení meteorologických stanic a operátorů mobilní sítě, která byla několik dní mimo provoz. Jaké byly dopady na zdraví lidi, nám může přiblížit situace z Ázerbájdžánu. Tajná služba Ázerbájdžánu odmítla poskytnout informace ohledně možných zdravotních rizik při provozu dvou radarů US v oblasti Astara a Khizy. Studie šéfa Nezávislého centra pro výzkum životního prostředí uvádí, že devětkrát vzrostl výskyt rakoviny, třináctkrát onemocnění jater a devatenáctkrát vzrostl počet dětí narozených s vrozenými vadami. Nepodařilo se mě bohužel zjistit, jaký radar tam je. Specifikace radaru FSP=117 je 20-24 MW zářivého výkonu podle toho, jestli systém je mobilní nebo ne.

Radar určený pro americkou základnu v ČR je kolos o pulzním výkonu 1000 MW. To je 20krát tolik než výkon radarů, o kterých byla řeč. Negativní dopady se projeví řádově v okruhu desítek km. Navíc i při bezchybném provozu může dojít k odrazu vln o ionosféru. Pro zajištění provozu je nutný zdroj energie okolo 5 MW. Na základně má být 200 lidí. Zdroj energie musí být nezávislý na okolí. Vezmeme-li v potaz ještě požadavky na bezpečnost a utajení objektu je téměř jisté, že půjde o podzemní atomový reaktor.

Základní technické specifikace musí mít česká strana k dispozici, přesto o nich naše "svobodná nezávislá privátní média" neinformují. Obyčejní lidé jsou elitami degradováni na masu, která nemá být informována o negativních skutečnostech a už vůbec nemá mít právo být zapojena do schvalování tak závažného procesu jakým bezesporu je vybudování US vojenské základny mimo jakoukoliv pravomoc ČR. Vláda ani parlament nemají mandát k takovému rozhodnutí bez referenda. Nemluvě o pozici vlády stojící na dvou přeběhlících a hlasech Strany zelných, která ve svém volebním programu slíbila podporu referenda a odpor vůči atomové energetice. Na základě volebních programů totiž voliči dávali své hlasy. Záměrně jsem se vyhnul geopolitickým hlediskům ohledně toho, proti jaké hrozbě má být základna postavena. Samozřejmě na to mám názor, ale domnívám se, že jde o důležitý veřejný zájem, který by měl být vysoko postaven nad nějaké politikaření.

Uvědomme si, že Česká republika je malá hustě osídlená země. A radar o těchto technických parametrech bude mít značný negativní dopad na tisíce občanů Česka a my nebudeme mít možnost to vůbec ovlivnit. Mysleme na budoucnost. A budoucnost a bohatství každého národa jsou jeho děti!!!

René Bartošek (*1970. Sedm let žije v USA), 25.1. 2007

Kouzlo nechtěného: Iniciativa PRO základnu se hlásí k odkazu komunistických vlastizrádců z roku 1968

Jakub Rolčík

Je velmi zajímavé sledovat diskuse příznivců a oponentů plánované základny Spojených států na území České republiky. Zatímco odpůrci základny uvádějí mnohé odborné námitky technického či zahraničně-politického charakteru, příznivci základny zpravidla sklouzávají k argumentaci, již by bylo nejlépe označit jako emocionální: „Jsou to naši přátelé, nemůžeme je nechat na holičkách, musíme jim vyhovět (pomoci)!“. Mezi argumenty čistě iracionální lze zařadit tvrzení, že až Írán vyvine rakety dostatečného doletu, zaútočí jimi [právě; pozn. autora] na Českou republiku, nic se neobávaje okamžité odvety a totální likvidace ze strany NATO a USA.

Příznivci základny je často jako argument používána také nostalgie: Ve 20. století se nás Spojené státy třikrát zastaly - v letech 1918, 1945 a 1989, proto bychom jim měli [bez ohledu např. na katastrofu, již způsobily v Iráku; pozn. autora] vyhovět. Tento zpětný pohled na dějiny se však zdá být poněkud rozostřen, dojde-li na rok 1968, kdy vojska SSSR a Varšavské smlouvy vstoupila na území ČSSR; tehdejšího amerického prezidenta Johnsona to ovšem ponechalo lhostejným.

Na stránkách Iniciativy PRO je pod odkazem „dokumenty“ uveden, bez dalšího vysvětlení, následující text:

Tzv. Zvací dopis (1968)

Vážený Leonide Iljiči,

s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.

Náš kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.

V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.

Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině.

Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak

Po přečtení tohoto „Tzv. Zvacího dopisu“ působí poněkud znepokojivým dojmem „novinka“ s nadpisem „ORGANIZÁTOŘI ZAKONČILI POKOJNOU MANIFESTACI PŘEDÁNÍM tzv. ZVACÍHO DOPISU PRO ARMÁDU USA“. Jde o stručný popis akce Iniciativy PRO, jež se konala 12. března 2007 v Praze. V závěru zprávy se uvádí: „Manifestace byla zakončena průvodem k americké ambasádě, kde předali zástupci iniciativy PRO tiskové mluvčí ambasády USA tzv. ZVACÍ DOPIS ve znění:“. Následuje text onoho dopisu, který je rovněž uveden na výchozí stránce iniciativy pod odkazem „zvací dopis“:

zvací dopis

V Praze 12. března 2007

Vážený pane velvyslanče,

My, občané České republiky, vědomi si spoluodpovědnosti za obranu civilizovaného světa, podporujeme záměr Vaší vlády vybudovat obranný protiraketový systém a žádáme české politické představitele, aby prosadili umístění radarové základny na českém území.

Současně vyzýváme spojence ze Severoatlantické aliance, aby i oni přijali svůj díl odpovědnosti a připojili se k budování obranného systému.

Právě země střední Evropy v nedávné minulosti zažily, jak nebezpečná je politika ústupků a pasivity, jež nás uvrhla do područí nacistické a posléze komunistické diktatury. Jsou to právě obyvatelé našeho regionu, kteří zaplatili vysokou cenu za nepřipravenost západní civilizace na obranu před fanatickými ideologiemi.

Věříme, že je důležité zlu předcházet a aktivně mu čelit.

V roce 1968 nás obsadila vojska Varšavského paktu, aby nás zotročila. Rozmístila u nás útočné rakety a namířila je proti civilizovanému západnímu světu s cílem jej zničit. Nedali nám na výběr.

Nyní se můžeme svobodně rozhodnout, zda přijmeme nabídku vlády Spojených států podílet se na budování protiraketové obrany, která ochrání nás i podstatnou část euroatlantické civilizace před hrozbou raketového útoku.

Naše odpověď zní: buďte vítáni.

Iniciativa PRO

Patnáct let po odchodu „pozvaných“ cizích vojsk z tehdejšího Československa je zde opět „zvací dopis“ pro cizí vojska. Je skutečně pozoruhodné, že členům Iniciativy PRO uniká paralela mezi jejich konáním a konáním Aloise Indry, Drahomíra Koldera, Oldřicha Švestky, Antonína Kapka a Vasila Biľaka v roce 1968. Podobně jako komunističtí vlastizrádci tehdy, i oni dnes, po 39 letech, zvou cizí mocnost na území své vlasti. I oni svým dopisem pomáhají prosadit zájmy světové velmoci proti vůli většiny obyvatel vlastní země.

Užití slov „zvací dopis“ (nebo „tzv. zvací dopis“) výše zmíněnou paralelu jen podtrhuje. Stěží se lze ubránit sarkastické poznámce převzaté z Hřebejkova filmu Pelíšky: Kde udělali soudruzi z Iniciativy PRO chybu?

(Britské listy – 16.3. 2007)

Jak jsme si zarandili s milovníky raket

www.REVO.cz.tc, 13.3.2007

Dnes, od šesti večer, se na Hradčanském náměstí v Praze konala první demonstrace nedávno ustavené iniciativy Pro – lidí kteří „nechtějí radary a chtějí rakety“. K sebezpytu dojímající zpěv Ivana Hlase na masivním pódiu, americké vlajky třepetající se v zapadajícím slunci, nafukovací balónky, vousatí maníci s Jeepy v zelenejch hadrech a procítěné proklamace věrnosti a vděčnosti Americe za její neutuchající tažení za svobodu světa – to vše vytvořilo neodolatelné lákadlo nejen pro stoupence radarů a raket, ale i pro „podvratníky“ z řad REVA, kteří zatoužili podílet se svou přítomností na tomto geniu loci.

Již tři čtvrtě hodiny před oficiální začátkem akce jsme Hradčanské náměstí a jeho blízké okolí patřičně vyzdobili protizákladnovými nálepkami, abychom přicházející raketofily hned na úvod uvedli z neaktivního stavu do polohy STAND BY. Poté, co se na náměstí sešlo něco přes 200 lidí a Ivan Hlas rozezvučel struny své kytary, jsme se nenápadně vloudili do davu a začali s našim podvratným dílkem. Nejprve jsme ovšem rekognoskovali terén a v duchu se podivovali nad názory některých účastníků. Tak jeden muž třeba vykládal své rodině nebo přátelům, jak je třeba naplánovat útok na Rakousko, kvůli neustálým blokádám hranic. „Chce to Blitzkrieg, prostě Blitzkrieg“, glosoval s bezelstným přesvědčením štamgasta od Vomáčků. Debatu s mladíkem, který argumentoval, že nenalezení zbraní hromadného ničení v Iráku neznamená, že tam tyto zbraně nejsou, jsme ovšem raději vzdali. Jiný muž zase apeloval na své okolí: „Dost jsme se báli Rusáků. Teď jim to ukážeme.“ A vida! A já měl za to, že nás česká vláda ujišťovala, že to celé vůbec není proti Rusům, že jejich obavy jsou úplně zbytečné. Nevím jak vy, ale já více věřím upřímnosti skryté v bojovnému pokřiku tohoto „muže z lidu“, než mlžení a klamání ministra Vondry.

Každopádně nám bylo poměrně brzy jasné, že by bylo neslušné přijít mezi tyto dobré lidi jen tak, s prázdnýma rukama, a nepodpořit jejich proradarové a proraketové nadšení. A tak jsme vytáhli naše letáky, jejichž četbou, jak jsme doufali, měla pookřát srdíčka mladých i starých milovníků amerických raket. Však posuďte sami:

Nechceme radary, chceme rakety –Minuteman III a Trident II (i s ponorkami, samozřejmě)!!!

Pět důvodů, proč chceme US radarovou a raketovou základnu ve střední Evropě:

1. Půjde, samozřejmě, o důležitá obranná zařízení před cizí agresí. Tato agrese může přijít z mnoha směrů – např. ze Severní Koreji, Íránu, Somálska, Sýrie, Ruska, Číny, Vietnamu, Kuby, Venezuely, Běloruska, Rakouska, Srbska, Súdánu, Libye, Bolívie a Nikaragui. Naopak USA již dokázaly, že jsou mocností čistě se bránící, která odmítá veškeré druhy agrese. Ano, šťoura by mohl upozornit na pár výjimek, třeba na Guatemalu (1954), Libanon (1957), Kubu (1962), Indočínu (1964–73), Dominikánskou republiku (1965), Irák (1968; Baath a Husajn dosazeni k moci), Libanon (1982), Grenadu (1983), Honduras (1983), znovu Honduras (1988), Panamu (1989), Somálsko (1992), Haiti (1993), Libérii (1996), Srbsko (1999), Afghánistán (2001), Irák (2003; Baath a Husajn odstaveni od moci) a Haiti (2004), ale to jsou jen výjimky potvrzující pravidlo, že USA agrese odmítají. Aby se i jiné země mohly bránit, darovali jim Američané své vojenské základny a tyto země se často již desítky let těší z jejich přítomnosti. Obyvatelé je proto taky mají rádi – třeba v Itálii a na Okinawě vítají každý nový kontingent amerických vojáků na zdejších základnách desetitisíce lidí v ulicích. No není to krása?

2. Výstavba základny USA v Česku nám přinese ekonomický zisk – budou zde stavební zakázky, naši lidé, budou mít příležitost prokazovat Američanům levné služby a odvděčit se jim tak za osvobození v roce 1945. Oživí se také skomírající živnostenský stav v Dubí, Rozvadově a jinde. Někdo může namítnout, že výstavba základny přinese zisk hlavně vybraným nadnárodním společnostem vojensko-průmyslového komplexu (Boeing, Lockheed, Raytheon, Halliburton) a nepřímo pak jejich politické lobby v USA a ČR. Na to odpovídáme: no a co? Vždyť tyto společnosti jsou poslové míru, prosperity a svobody ve světě. Právě jejich aktivity uzbrojily SSSR a otevřely tak možnost našeho osvobození, právě jejich aktivity přinesly štěstí do Iráku. Proč jim tedy nepřát? A u politiků je to to samé. Nechť se má Bush, Cheney, Havel, Topolánek a Vondra dobře. Pryč s českou závistí! Plány teroristů zhatí politici boubelatí!

3. Americká základna je zárukou pokračování demokratického vývoje naší země započatého rokem 1989. Je trnem v oku všem komunistům, humanistům, pacifistům a jiným teroristům. Tam, kde vznikly americké základny, třeba v Turecku, je demokracie natrvalo zajištěna. Pokud snad někdo provokuje s tím, že třeba zrovna Turecko diskriminuje a vraždí Kurdy a dodnes zapírá genocidu Arménů (0,6–1,5 mil. mrtvých, 1915–18), pak jej třeba odkázat na to, že v USA byli a jsou diskriminováni a zabíjeni černoši a Muslimové a USA také zapírají genocidy Indiánů na svém teritoriu a Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů v Asii (3,5–4 mil. mrtvých 1964–75). A co dělají USA přece nemůže být špatné. Kromě toho není přece jen Turecko, ale také Irák, Pákistán, Uzbekistán, Filipíny, Saudská Arábie, Izrael a řada dalších stabilních demokracií, jejichž vývoj je zajištěn americkými vojenskými základnami. Takže jakýpak copak!

4. Radarová základna je oázou bezpečí (premiér Mirek Topolánek, Otázky Václava Moravce, 21.1.07). K tomu není třeba nic dodávat. Radar je prostě skvělý deštník. V Německu třeba poměrně často prší, tak tam těch deštníků postavili hned několik. Jak řekl náš ministr Vondra: „Němci mají splněno!“ (Otázky Václava Moravce, 4.3.07)

5. Nepřijatelnost alibistického postoje, že se o naši obranu nakonec postará někdo jiný. Bránit sebe musíme sami, z čehož logicky vyplývá, že zde musíme postavit americký radar a americkou raketovou-protiraketovou základnu. Západní civilizace je ve velkém nebezpečí a pod velkou hrozbou – stačí se podívat na Irák, jak tam jednotky Západu dostávají v poslední době na frak. Teroristé jsou všude – jeden z nich, podivně ustrojený (boty, kalhoty, bunda) a podivné barvy pleti (tmavá) běžel (vlastně šel, ale co na tom záleží) nedávno v londýnském metru a britská policie jej musela na poslední chvíli rozstřílet, když ležel na zemi a stále neodhalil svoji pistoli a výbušninu (tak mazaný darebák to byl, dokonce se pak říkalo, že je to brazilský elektrikář, tak chytře se maskoval). Radar a rakety nás ochrání před teroristy i jejich státními sponzory z Osy zla.

Podepište petici „Nechceme radary, chceme rakety – Minuteman III a Trident II“!!

Nebuďte lhostejní, dejte najevo svoji solidaritu s Boeingem, Lockheedem a Halliburtonem!

Iniciativa přátel a milovníků raket + Smotlachův fan klub atomových hřibů

A byla to trefa do černého! Lidé, zjevně toužící více po informacích než po nafukovacích balóncích, nám letáky doslova rvali z ruky. Byla již relativně tma a tak chvíli trvalo, než účastníci pozornějším čtením letáku docházeli k určitému pocitu, že s naší podporou základně USA jaksi něco neštymuje. Této časové prodlevy mezi naší akcí a jejich reakcí jsme využívali k dovednému manévrováni davem, díky čemuž se nám podařilo rozdat všech sedmdesát dva letáky, které jsme si na akci připravili.

Spokojeni splněním úkolu jsme se stáhli na okraj manifestace a bavili se při představě, jak jde asi naše „obhajoba“ raket a americké politiky přítomnému obecenstvu pod fousy. No a co se nestalo, asi deset minut poté přerušil nějaký pán na pódiu Hlasovo brnkání a oznámil lidem dole: „Byli tu!“ Ano, „komunističtí provokatéři“ zaseli zmatek a neklid do myslí frajerů v zelených baretech s americkou vlaječkou na klopě. Naše argumenty je zjevně nenadchly, takže organizátoři považovali za nutné ujistit všechny přítomné, že leták „Nechceme radary, chceme rakety – Minuteman III a Trident II (i s ponorkami, samozřejmě)!!!“ opravdu není dílkem iniciativy Pro, což ovšem také náš leták netvrdil.

Takže, ano – byli jsme to my, nezávislá revoluční mládež, kteří přišli provokovat svým ironizujícím letákem, vysmívajícím se všem těm nejapnostem a nestoudnostem, kterými nás prozákladnoví činitelé ve vládě a médiích o sto šest krmí. Papír, myšlenka a humor byli v tomto podniku naše zbraně. A těší nás, že se naše snaha „zlobit“, a to nejenom těchto pár desítek či set řadových základnofilů, ale i ty mocné a ještě mocnější, nemíjí účinkem.

REVO Praha